3D technologie velmi efektivně nahrazují archaické možnosti, jako je například odlévání, otiskování, kopírování a získávání tvarů s použitím mechanických pomůcek (bodovací jehla, kružidla, měřidla...).
Odlévání
Odléváním získáme tvary, které jsou v měřítku 1:1. Zmenšení či zvětšení je hodně náročným procesem, který zvládne jen zkušený výtvarník nebo modelář, a i v tomto případě jsou možnosti značně omezené.
Odlévání je tzv. mokrým procesem a zašpinění okolí například sádrou není ničím výjimečným. Proto se odlévání realizuje zpravidla v ateliéru nebo dílně. Navíc, odlévání obličeje je pro zájemce poměrně nepohodlné, až nepříjemné, protože musí během tuhnutí hmot vydržet ve strnulém výrazu a nehybné póze. Dýchání je možné přes trubičku nebo ponechaný malý otvor pro nosní dírky. Oči musí být zavřené a náročnější mimika je vyloučena, protože například úsměv nedokáže model během odlévání udržet.
V případě odlévání obličejů a postav obsahuje záměr tolik nutných kroků, které v dnešní době lze nahradit efektivnějšími metodami a za kratší čas. Odlévání obsahuje i několik proměnných hodnot, které, co se týče výsledku, dělají záměr obtížným a v mnoha případech nepříjemným či nerealizovatelným.
3D skenování
V případě 3D skenování máme k dispozici mnohem více kreativity a možností použití. Obrovskou výhodou je, že lze získaná data velmi dobře dále upravovat, archivovat, posílat přes internet i na druhý konec světa. Dají se zmenšit, zvětšit, doplnit a domodelovat. Skener zvládne zachycení oblečení, náročných póz i přirozené mimiky, přičemž oči mohou být otevřené.
Práce se může provést v obývacím pokoji, předsíni (prakticky kdekoliv) a není potřeba chodit do ateliéru. Nevýhodou je, že je zapotřebí nižší intenzity osvětlení, čili skenovat se nedá například za plného denního světla venku, ale v běžně prosvětleném interiéru už ano. Další nevýhodou jsou intenzivní záblesky světla, takže osoby s epilepsií nebo světloplaché osoby jsou ze skenování vyloučeny.
K čemu jsou potřebné odlitky nebo 3D data?
Fotografie bereme jako samozřejmost. Jenže ani fotografie a obrazy nebyly v minulosti úplnou samozřejmostí. Zachycení podoby bylo výsadou majetnějších, a to formou obrazu, busty nebo sochy. Jednoduše, na „2D“ rozměr jsme si během několika generací zvykli tak, že se nad tím nikdo nepozastavuje. V současnosti ale sami vidíme, že trojrozměrný obraz se nám snaží zprostředkovat kina, televize a bez využití 3D technologií by těžko vznikl na efekty náročnější film nebo hra. No a 3D data začínají hrát stále větší roli v našem životě, ať už si to někdo připouští, nebo ne.
Jenže ani starší metody získávání trojrozměrné podoby nebyly neznámé. V minulosti se odlitky obličeje (i jiných částí těla) zhotovovaly pro budoucí potřeby vystavení, archivování, realizace bust a soch, dokumentace pro lékařské a vědecké účely. Odlitky se dělaly během života, ale i těsně po smrti. Posmrtné odlití bylo poslední a vlastně jedinou možností získání reálných trojrozměrných parametrů obličeje, jaké lze volným modelováním či podle fotografií dosáhnout jen přibližně, s výraznou mírou zkreslení a nepřesností.
Odlitky dokumentují kromě podoby etnické rozdíly nebo patologické změny nejen v geografickém, ale i časovém rozpětí (vliv nemocí na deformace, cílená deformace specifických etnik). Největší sbírku medicínských odlitků má Patologicko-anatomické spolkové muzeum ve Vídni. Anatomické muzeum Edinburské univerzity, Muzeum kriminality Scotland Yardu či americká Princetonská univerzita mají vlastní sbírky posmrtných masek. V České republice má nejvýznamnější sbírku Antropologická sekce Národního muzea v Praze. Nacházejí se zde odlitky obličejů T. G. Masaryka, Karla Čapka, Edvarda Beneše, Jana Palacha, Aloise Rašína, M. R. Štefánika, Vítězslava Nezvala, Bohuslava Martinů, J. E. Purkyně, ale i odlitek královny Viktorie a Napoleona Bonaparte.
Koncem devatenáctého století nastala zlatá éra odlitků. Po odlitcích šlechty, vědců, filozofů, státníků a jiných významných osobností se zhotovují i odlitky zločinců včetně vrahů či výrazově zajímavé tváře, které byly zhotovovány u živých i mrtvých. Počínání nemělo vždy parametry seriózního záměru, a proto se odlitky používaly i v pseudovědách, například okultismu a frenologii. Historicky a významově tedy zhotovování odlitků není ničím výjimečným.
3D skenování je pokrokovějším způsobem zhotovení tzv. posmrtné masky nebo odlitku částí těla. Navzdory dostupnosti technologie jsou v našich podmínkách možnosti ještě poměrně podceňovány. To je však dobře, protože tím je zajištěno budoucí zhodnocení. Každá reprezentativní věc by měla reprezentovat svou dobu a takový dokument nebo dílo bude jednou také něco zastaralého, historického. A samozřejmě hodnotné, protože reprezentuje dobu svého vzniku a používání.
No, dobře, ale to už dělají stroje a nemá to „duši“
Tato fráze je poměrně častá, ale je omylem toho, kdo o uvedeném způsobu práce nemá žádné povědomí. V první řadě je třeba říci, že dílo netvoří žádné „stroje“, ale člověk, který musí ovládat kromě původních i nové technologie. Čili ne méně, ale naopak více.
No a výraz? Naopak, skenování obličeje zachovává reálný výraz konkrétní osoby, a ne jako odlitek, který je i v případě živých modelů poměrně strnulou obdobou „posmrtné“ masky. Ryze ruční prací jsem se živil desítky let a umím ji velmi dobře posoudit. A právě získání nových schopností bylo mimořádně náročné. Poznání ukázalo, že v mnoha věcech (jak za mne neco udělá stroj) jsem se mýlil. Jistě, je tu i možnosť stahování hotových modelů, jenomže to je to: Je rozdíl pořídit něco cez vlastní schopnosti (i s použitím techniky) a je rozdíl si hotové jednoduše stáhnout, nebo koupit.
Chcete mít 3D data dětí, blízké osoby nebo zesnulého, kterého už neuvidíte? Chcete někoho z kamarádů překvapit netradičním dárkem? Právě teď máte skvělou příležitost nechat si zhotovit bustu, celou sochu (nebo sousoší) s reálným výrazem a pózou, a to nejen v sádře, ale i ve dřevě, kameni, bronzu, plastu, alternativních materiálech nebo jen jako data. A doba pokročila: Máme tu možnosti využití umělé inteligence a to i v pořízení a spracování 3D dat.
3D technologie velmi efektivně nahrazují archaické možnosti, jako je například odlévání, otiskování, kopírování a získávání tvarů s použitím mechanických pomůcek (bodovací jehla, kružidla, měřidla...).
Odlévání
Odléváním získáme tvary, které jsou v měřítku 1:1. Zmenšení či zvětšení je hodně náročným procesem, který zvládne jen zkušený výtvarník nebo modelář, a i v tomto případě jsou možnosti značně omezené.
Odlévání je tzv. mokrým procesem a zašpinění okolí například sádrou není ničím výjimečným. Proto se odlévání realizuje zpravidla v ateliéru nebo dílně. Navíc, odlévání obličeje je pro zájemce poměrně nepohodlné, až nepříjemné, protože musí během tuhnutí hmot vydržet ve strnulém výrazu a nehybné póze. Dýchání je možné přes trubičku nebo ponechaný malý otvor pro nosní dírky. Oči musí být zavřené a náročnější mimika je vyloučena, protože například úsměv nedokáže model během odlévání udržet.
V případě odlévání obličejů a postav obsahuje záměr tolik nutných kroků, které v dnešní době lze nahradit efektivnějšími metodami a za kratší čas. Odlévání obsahuje i několik proměnných hodnot, které, co se týče výsledku, dělají záměr obtížným a v mnoha případech nepříjemným či nerealizovatelným.
3D skenování
V případě 3D skenování máme k dispozici mnohem více kreativity a možností použití. Obrovskou výhodou je, že lze získaná data velmi dobře dále upravovat, archivovat, posílat přes internet i na druhý konec světa. Dají se zmenšit, zvětšit, doplnit a domodelovat. Skener zvládne zachycení oblečení, náročných póz i přirozené mimiky, přičemž oči mohou být otevřené.
Práce se může provést v obývacím pokoji, předsíni (prakticky kdekoliv) a není potřeba chodit do ateliéru. Nevýhodou je, že je zapotřebí nižší intenzity osvětlení, čili skenovat se nedá například za plného denního světla venku, ale v běžně prosvětleném interiéru už ano. Další nevýhodou jsou intenzivní záblesky světla, takže osoby s epilepsií nebo světloplaché osoby jsou ze skenování vyloučeny.
K čemu jsou potřebné odlitky nebo 3D data?
Fotografie bereme jako samozřejmost. Jenže ani fotografie a obrazy nebyly v minulosti úplnou samozřejmostí. Zachycení podoby bylo výsadou majetnějších, a to formou obrazu, busty nebo sochy. Jednoduše, na „2D“ rozměr jsme si během několika generací zvykli tak, že se nad tím nikdo nepozastavuje. V současnosti ale sami vidíme, že trojrozměrný obraz se nám snaží zprostředkovat kina, televize a bez využití 3D technologií by těžko vznikl na efekty náročnější film nebo hra. No a 3D data začínají hrát stále větší roli v našem životě, ať už si to někdo připouští, nebo ne.
Jenže ani starší metody získávání trojrozměrné podoby nebyly neznámé. V minulosti se odlitky obličeje (i jiných částí těla) zhotovovaly pro budoucí potřeby vystavení, archivování, realizace bust a soch, dokumentace pro lékařské a vědecké účely. Odlitky se dělaly během života, ale i těsně po smrti. Posmrtné odlití bylo poslední a vlastně jedinou možností získání reálných trojrozměrných parametrů obličeje, jaké lze volným modelováním či podle fotografií dosáhnout jen přibližně, s výraznou mírou zkreslení a nepřesností.
Odlitky dokumentují kromě podoby etnické rozdíly nebo patologické změny nejen v geografickém, ale i časovém rozpětí (vliv nemocí na deformace, cílená deformace specifických etnik). Největší sbírku medicínských odlitků má Patologicko-anatomické spolkové muzeum ve Vídni. Anatomické muzeum Edinburské univerzity, Muzeum kriminality Scotland Yardu či americká Princetonská univerzita mají vlastní sbírky posmrtných masek. V České republice má nejvýznamnější sbírku Antropologická sekce Národního muzea v Praze. Nacházejí se zde odlitky obličejů T. G. Masaryka, Karla Čapka, Edvarda Beneše, Jana Palacha, Aloise Rašína, M. R. Štefánika, Vítězslava Nezvala, Bohuslava Martinů, J. E. Purkyně, ale i odlitek královny Viktorie a Napoleona Bonaparte.
Koncem devatenáctého století nastala zlatá éra odlitků. Po odlitcích šlechty, vědců, filozofů, státníků a jiných významných osobností se zhotovují i odlitky zločinců včetně vrahů či výrazově zajímavé tváře, které byly zhotovovány u živých i mrtvých. Počínání nemělo vždy parametry seriózního záměru, a proto se odlitky používaly i v pseudovědách, například okultismu a frenologii. Historicky a významově tedy zhotovování odlitků není ničím výjimečným.
3D skenování je pokrokovějším způsobem zhotovení tzv. posmrtné masky nebo odlitku částí těla. Navzdory dostupnosti technologie jsou v našich podmínkách možnosti ještě poměrně podceňovány. To je však dobře, protože tím je zajištěno budoucí zhodnocení. Každá reprezentativní věc by měla reprezentovat svou dobu a takový dokument nebo dílo bude jednou také něco zastaralého, historického. A samozřejmě hodnotné, protože reprezentuje dobu svého vzniku a používání.
No, dobře, ale to už dělají stroje a nemá to „duši“
Tato fráze je poměrně častá, ale je omylem toho, kdo o uvedeném způsobu práce nemá žádné povědomí. V první řadě je třeba říci, že dílo netvoří žádné „stroje“, ale člověk, který musí ovládat kromě původních i nové technologie. Čili ne méně, ale naopak více.
No a výraz? Naopak, skenování obličeje zachovává reálný výraz konkrétní osoby, a ne jako odlitek, který je i v případě živých modelů poměrně strnulou obdobou „posmrtné“ masky. Ryze ruční prací jsem se živil desítky let a umím ji velmi dobře posoudit. A právě získání nových schopností bylo mimořádně náročné. Poznání ukázalo, že v mnoha věcech (jak za mne neco udělá stroj) jsem se mýlil. Jistě, je tu i možnosť stahování hotových modelů, jenomže to je to: Je rozdíl pořídit něco cez vlastní schopnosti (i s použitím techniky) a je rozdíl si hotové jednoduše stáhnout, nebo koupit.
Chcete mít 3D data dětí, blízké osoby nebo zesnulého, kterého už neuvidíte? Chcete někoho z kamarádů překvapit netradičním dárkem? Právě teď máte skvělou příležitost nechat si zhotovit bustu, celou sochu (nebo sousoší) s reálným výrazem a pózou, a to nejen v sádře, ale i ve dřevě, kameni, bronzu, plastu, alternativních materiálech nebo jen jako data. A doba pokročila: Máme tu možnosti využití umělé inteligence a to i v pořízení a spracování 3D dat.