Andrej Irša, sochař, řezbář a publicista
Veřejný prostor na moravsko-slovenském pomezí formuje řada vlivů, ale jen málokterý autor do něj dokáže vtisknout tak hlubokou stopu jako sochař, řezbář a publicista Andrej Irša (nar. 1972 ve Skalici). Jeho tvorba nepředstavuje galerijní eskapismus, ale živou, hmatatelnou součást městské i venkovské architektury. Z pozice grafičky, dcery a spolumajitelky hodonínské společnosti Vividium vnímám umělcovu práci nikoli jen skrze prizma rodinného sentimentu, ale jako nekompromisní dialog mezi tradičním sochařským řemeslem a progresivním vývojem v novém miléniu. Naše profesní synergie je založena na faktu, že současný design nemůže existovat bez hlubokého pochopení řemesla, uměleckého či architektonického kontextu a synergie tradičních i moderních materiálů s digitálními technologiemi.
Práce na soše s pneumatickou řetězovou pilou
Původní strojírenské vzdělání se zaměřením na zpracování kovů, mechaniku strojů a zařízení, k němuž byl táta v mládí nasměrován tehdejším rigidním školským systémem, položilo racionální základ pro budoucí výtvarné inovace i tvorbu odborných metodik. Povinnost odpracovat smluvní úvazek pro tehdejšího zaměstnavatele vyvážilo večerní studium zakončené maturitou. Následná vojenská služba, vysokoškolská studia sester Hanky a Veroniky i nutnost mužské ruky na rodinném hospodářství dočasně znemožnily další studia a donutily autora zaměřit se na pragmatický výdělek k vyplacení dědických podílů za dům. Právě tato ekonomická nezávislost a vlastní bydlení s malou dílnou však v roce 1997 umožnila založení vlastní umělecko-řemeslné řezbářské živnosti, která se v roce 2023 transformovala na A-studio Andrej Irša.
Formování schopnosti nejen autorského ale i velice přizpůsobivého projevu určovala setkání s výraznými osobnostmi oboru. Od počátečních zkušeností u lidových řezbářů Ivana Tomeše z Myjavy a Františka Gajdy ze Strážnice kteří se chovali téměř otcovsky, vedla cesta k odbornému vedení pod dohledem akademického sochaře Milana Flajžíka (taktéž restaurátora se zaměřením na polychromovanou plastiku). Zásadní byla v tomto směru praxe v renomované restaurátorské dílně v Německu pod vedením Dušana Mocka, která zprostředkovala přímý kontakt nejen s barokovými ale i unikátními gotickými a románskými díly. Extrémní nároky na slohovou věrnost, preciznost a objem ruční práce sice zformovaly suverénní řemeslnou zručnost, ale zároveň vyvolaly přesycení klasickým ornamentem a striktně daným kánonem. Výsledkem byl postupný odklon od tradičních technologií směrem k dynamické řezbě motorovou pilou a novým možnostem, které by mohli v tvorbě reprezentovat jednak autora, ale i jeho tvořivou současnost. Absenci vysokoškolského vzdělání autor systematicky kompenzoval odbornými kurzy v polygrafii, získáním lektorské úrovně v práci s motorovou pilou, studiem lití epoxidu a složením zkoušky na instruktora odborného výcviku v akreditovaném vzdělávání (řezbář) a úzkou spoluprací s profesními organizacemi a činnostmi kde je zapotřebí nejen profesních dovedností ale i nominace, legislativní krytí, či garance. Organizační a redakční zázemí spojené s činností Záhradnej galérie Alojza Machaja v PLaveckém Čtvrtku a vydávání čtvrtletníku Dotyky a cesty pak logicky vyústilo v patnáctileté vedení projektu Rezbárstvo.sk, tehdejšího klíčového diskusního fóra na česko-slovenské řezbářské scéně. Chybějící akademické vzdelání v autorově biografii se v kontextu postsocialistické reality devadesátých let neukázalo jako omezující limit, nýbrž jako katalyzátor tvořivé invence. Je totiž mnohem těžší obstát v profesní sféře s jakkoli silou vůlí i skušenostmi, než je prošlápnutí cesty, kterou akademizmus poskytuje již z principu. 3D technologie a intenzivnější rozvoj figurální, ale v poslední době především abstrakní tvorby, má na svědomí kyberskulptor Adam Krhánek z Brna.
Umělecké směrování Andreje Irši, stvrzené členstvím v UBS, se dlouhodobě projektuje do monumentální plastiky v krajinném a urbanistickém kontextu. Desítky realizací dnes kultivují prostředí na obou stranách hranice. Příkladem jsou rozsáhlé soubory soch pro moravskou obec Modrá u Velehradu, kompozice třinácti postav v Duchovním parku v Kunovicích nebo transformace beskydského areálu Kýčerka ve Velkých Karlovicích. Technologickým milníkem v komorním měřítku se stal mechanický a ozvučený Televizní betlém (2001) sestavený ze čtyřiadvaceti druhů dřevin, jehož myšlenkový koncept autor následně rozvinul do velkoformátové, veřejně exponované podoby v podobě cezhraničního vzdělávacího projektu Záhorácko-Slovácký betlém a poté komplexního Senického exteriérového betlému, taktéž integrujícího mechanický pohyb, osvětlení a elektroniku.
Významnou osou autorovy dráhy je programová demystifikace sochařství. Jako průkopník rychlořezby (speedcarvingu) na počátku tisíciletí dokázal transformovat práci s motorovou pilou z pouhé exteriérové show na respektované odvětví s jasnými estetickými kritérii. Své dlouholeté know-how systematizoval v edukativním portálu Rezbárstvo.sk, poté v první odborné monografii Řezba motorovou pilou, která byla schválena jako doplňkový výukový materiál pro umělecké školy. S odstupem deseti let se dočkala druhého, přepracovaného vydání a získala i významné oceňení Klubu fotopublicistů Slovenského syndikátu novinářů za první místo ve své kategorii. Tento edukativní a organizační přesah se projevuje i v iniciování mezinárodních sympózií a čtvrtstoletí trvající tradici Květinových dnů v Kátově. Na těchto platformách autor dlouhodobě kooperoval s institucemi jako Záhradná galéria Alojza Machaja (později Student Gallery), Obec Kátov, Klub výtvarníkov Skalica, Slovenská živnostenská komora, Umelecká beseda Slovenská, Štátny inštitút odborného vzdelávania, Sektorová rada pre remeslá a osobné služby či mezinárodní asociace ABA International.
Současná platforma Vividium se sídlem v Hodoníně představuje logické vyústění této evoluce. Spojuje sochařskou intuici a technologické zázemí 21. století s progresivním vizuálním vedením. Klasická sochařská příprava se zde přirozeně potkává s možnostmi 3D skenování, CNC frézování, velkoformátového 3D tisku a pokročilé formě tvořivého podání, které těží ze všech získaných dovedností. Pro architekty, designéry a municipalitu tak nevznikají pouze dekorativní objekty, ale komplexní prostorová řešení, která nesou pečeť autentického řemesla a zároveň splňují přísné legislativní a technologické nároky současnosti – autor je totiž rovněž respektovaným technologem a spoluautorem profesních normativů, standardů a metodik. Retrospektivu autorovy tvorby nabízí web irsa.sk, zatímco technologické možnosti a realizace našeho studia jsou k nahlédnutí na vividium.cz.
Simona Iršová
Andrej Irša, sochař, řezbář a publicista
Veřejný prostor na moravsko-slovenském pomezí formuje řada vlivů, ale jen málokterý autor do něj dokáže vtisknout tak hlubokou stopu jako sochař, řezbář a publicista Andrej Irša (nar. 1972 ve Skalici). Jeho tvorba nepředstavuje galerijní eskapismus, ale živou, hmatatelnou součást městské i venkovské architektury. Z pozice grafičky, dcery a spolumajitelky hodonínské společnosti Vividium vnímám umělcovu práci nikoli jen skrze prizma rodinného sentimentu, ale jako nekompromisní dialog mezi tradičním sochařským řemeslem a progresivním vývojem v novém miléniu. Naše profesní synergie je založena na faktu, že současný design nemůže existovat bez hlubokého pochopení řemesla, uměleckého či architektonického kontextu a synergie tradičních i moderních materiálů s digitálními technologiemi.
Práce na soše s pneumatickou řetězovou pilou
Původní strojírenské vzdělání se zaměřením na zpracování kovů, mechaniku strojů a zařízení, k němuž byl táta v mládí nasměrován tehdejším rigidním školským systémem, položilo racionální základ pro budoucí výtvarné inovace i tvorbu odborných metodik. Povinnost odpracovat smluvní úvazek pro tehdejšího zaměstnavatele vyvážilo večerní studium zakončené maturitou. Následná vojenská služba, vysokoškolská studia sester Hanky a Veroniky i nutnost mužské ruky na rodinném hospodářství dočasně znemožnily další studia a donutily autora zaměřit se na pragmatický výdělek k vyplacení dědických podílů za dům. Právě tato ekonomická nezávislost a vlastní bydlení s malou dílnou však v roce 1997 umožnila založení vlastní umělecko-řemeslné řezbářské živnosti, která se v roce 2023 transformovala na A-studio Andrej Irša.
Formování schopnosti nejen autorského ale i velice přizpůsobivého projevu určovala setkání s výraznými osobnostmi oboru. Od počátečních zkušeností u lidových řezbářů Ivana Tomeše z Myjavy a Františka Gajdy ze Strážnice kteří se chovali téměř otcovsky, vedla cesta k odbornému vedení pod dohledem akademického sochaře Milana Flajžíka (taktéž restaurátora se zaměřením na polychromovanou plastiku). Zásadní byla v tomto směru praxe v renomované restaurátorské dílně v Německu pod vedením Dušana Mocka, která zprostředkovala přímý kontakt nejen s barokovými ale i unikátními gotickými a románskými díly. Extrémní nároky na slohovou věrnost, preciznost a objem ruční práce sice zformovaly suverénní řemeslnou zručnost, ale zároveň vyvolaly přesycení klasickým ornamentem a striktně daným kánonem. Výsledkem byl postupný odklon od tradičních technologií směrem k dynamické řezbě motorovou pilou a novým možnostem, které by mohli v tvorbě reprezentovat jednak autora, ale i jeho tvořivou současnost. Absenci vysokoškolského vzdělání autor systematicky kompenzoval odbornými kurzy v polygrafii, získáním lektorské úrovně v práci s motorovou pilou, studiem lití epoxidu a složením zkoušky na instruktora odborného výcviku v akreditovaném vzdělávání (řezbář) a úzkou spoluprací s profesními organizacemi a činnostmi kde je zapotřebí nejen profesních dovedností ale i nominace, legislativní krytí, či garance. Organizační a redakční zázemí spojené s činností Záhradnej galérie Alojza Machaja v PLaveckém Čtvrtku a vydávání čtvrtletníku Dotyky a cesty pak logicky vyústilo v patnáctileté vedení projektu Rezbárstvo.sk, tehdejšího klíčového diskusního fóra na česko-slovenské řezbářské scéně. Chybějící akademické vzdelání v autorově biografii se v kontextu postsocialistické reality devadesátých let neukázalo jako omezující limit, nýbrž jako katalyzátor tvořivé invence. Je totiž mnohem těžší obstát v profesní sféře s jakkoli silou vůlí i skušenostmi, než je prošlápnutí cesty, kterou akademizmus poskytuje již z principu. 3D technologie a intenzivnější rozvoj figurální, ale v poslední době především abstrakní tvorby, má na svědomí kyberskulptor Adam Krhánek z Brna.
Umělecké směrování Andreje Irši, stvrzené členstvím v UBS, se dlouhodobě projektuje do monumentální plastiky v krajinném a urbanistickém kontextu. Desítky realizací dnes kultivují prostředí na obou stranách hranice. Příkladem jsou rozsáhlé soubory soch pro moravskou obec Modrá u Velehradu, kompozice třinácti postav v Duchovním parku v Kunovicích nebo transformace beskydského areálu Kýčerka ve Velkých Karlovicích. Technologickým milníkem v komorním měřítku se stal mechanický a ozvučený Televizní betlém (2001) sestavený ze čtyřiadvaceti druhů dřevin, jehož myšlenkový koncept autor následně rozvinul do velkoformátové, veřejně exponované podoby v podobě cezhraničního vzdělávacího projektu Záhorácko-Slovácký betlém a poté komplexního Senického exteriérového betlému, taktéž integrujícího mechanický pohyb, osvětlení a elektroniku.
Významnou osou autorovy dráhy je programová demystifikace sochařství. Jako průkopník rychlořezby (speedcarvingu) na počátku tisíciletí dokázal transformovat práci s motorovou pilou z pouhé exteriérové show na respektované odvětví s jasnými estetickými kritérii. Své dlouholeté know-how systematizoval v edukativním portálu Rezbárstvo.sk, poté v první odborné monografii Řezba motorovou pilou, která byla schválena jako doplňkový výukový materiál pro umělecké školy. S odstupem deseti let se dočkala druhého, přepracovaného vydání a získala i významné oceňení Klubu fotopublicistů Slovenského syndikátu novinářů za první místo ve své kategorii. Tento edukativní a organizační přesah se projevuje i v iniciování mezinárodních sympózií a čtvrtstoletí trvající tradici Květinových dnů v Kátově. Na těchto platformách autor dlouhodobě kooperoval s institucemi jako Záhradná galéria Alojza Machaja (později Student Gallery), Obec Kátov, Klub výtvarníkov Skalica, Slovenská živnostenská komora, Umelecká beseda Slovenská, Štátny inštitút odborného vzdelávania, Sektorová rada pre remeslá a osobné služby či mezinárodní asociace ABA International.
Současná platforma Vividium se sídlem v Hodoníně představuje logické vyústění této evoluce. Spojuje sochařskou intuici a technologické zázemí 21. století s progresivním vizuálním vedením. Klasická sochařská příprava se zde přirozeně potkává s možnostmi 3D skenování, CNC frézování, velkoformátového 3D tisku a pokročilé formě tvořivého podání, které těží ze všech získaných dovedností. Pro architekty, designéry a municipalitu tak nevznikají pouze dekorativní objekty, ale komplexní prostorová řešení, která nesou pečeť autentického řemesla a zároveň splňují přísné legislativní a technologické nároky současnosti – autor je totiž rovněž respektovaným technologem a spoluautorem profesních normativů, standardů a metodik. Retrospektivu autorovy tvorby nabízí web irsa.sk, zatímco technologické možnosti a realizace našeho studia jsou k nahlédnutí na vividium.cz.
Simona Iršová
Nezávazná konzultace +421 905 651 714
Probrat můj projekt (formulář)