Socha ponechaná na kořeni, ano nebo ne?

V poslední době se setkávám s požadavky na realizaci soch v zahradách i na veřejných prostranstvích. Bohužel jakkoli "pěkné" provedení nezakryje holou skutečnost, že realizace jsou neodborné a často až rizikové.

 
Například socha zpracovaná na zakořeněném kmeni. Málokdo ví, že jsou zde jistá pravidla. V českém právu je kácení dřevin definováno zákonem č. 114/1992 Sb. a příslušnou vyhláškou jako úplné odstranění dřeviny z jejího stanoviště.* To znamená, že strom je u země fyzicky odříznut od kořenů a přestává na svém místě existovat jako živý organismus. Tento proces má jasný výsledek, kterým je uvolnění prostoru. Pokud se někdo rozhodne opracovat stojící strom na sochu, aniž by ho u země podřízl, nejde z pohledu zákona o kácení v pravém slova smyslu, ale o jiný typ zásahu do přírody. Taková činnost se v Česku považuje za poškozování nebo ničení dřeviny, protože strom sice zůstává v zemi, ale jeho přirozené biologické funkce a estetická hodnota jsou zásadně a nevratně narušeny.

Rozdíl je tedy zásadní především v povolovacím procesu a v tom, jak se na věc dívají úřady. Povolení ke kácení se vydává právě za účelem legálního odstranění stromu, zatímco vyřezávání do živého kmene stojícího stromu zákon v podstatě zakazuje jako "škodlivý zásah". Metodické pokyny Ministerstva životního prostředí potvrzují, že podstatou kácení je terminální oddělení nadzemní části od kořenového systému. Pokud kmen zůstává pevně v zemi a pouze mění svou podobu pod dlátem umělce, nespadá to pod právní termín kácení, ale pod režim ochrany před poškozením. Prakticky to znamená, že i když strom „na kořeni“ fakticky zahubíte výrobou sochy, neprovedli jste kácení, ale nepovolenou likvidaci dřeviny jiným způsobem. Nechci strašit, ale existuje několik případů, kdy obce i jednotlivci byli pokutováni a známe i poškození osob , majetku a v souvislosti s pádem soch i smrtelné případy. Je zde ještě jeden aspekt: Dřevina ve styku se zemí podléhá rychlému procesu degradace, což zákazník ani netuší. Tím je podstatně snížena trvanlivost respektive hodnota za peníze a druhá věc, riziko ohrožení osob je podstatně vyšší. Tím chci říci to, že nezáleží jen jestli Vám řezbář na Váš požadavek něco udělá, ale zda tento úkon je v souladu s legislativou a zda vůbec tuto právní rovinu a BOZP zná. Pokud ne, je tu i předpoklad, že ani socha nebude provedena tak, aby odolávala neřízni počasí, měla vhodnou ochranu, která není jen v natěru. 

Jistě, ve vlastní zahradě kde nemá nikdo jiný přístup ani to nikdo nevidí, je to na vás a vašem zájmu mít věci v pořádku, ale na ulici je to už něco jiného. 

Majitel této sochy (zvoničky) měl ke stromu citový vztah, protože jej sázela jeho maminka, která již nežije. Kmen borovice byl bohužel nějaký čas ponechán na svém místě, načež začalo dřevo degradovat hnilobou a bylo napadeno dřevokazným hmyzem. Zákazníkovi jsem vysvětlil, že tento proces, který postupuje hluboko uvnitř, nelze zastavit jinak než odříznutím kmene, vysušením, chemickou ochranou a stabilizací máčením v Paraloidu nebo Solakrylu. Takto se podařilo nejen degradační proces zastavit (naštěstí byl pouze lokální), ale napadenou hmotu také stabilizovat, respektive zpevnit.
Původní záměr vyřezat nějakou postavu by navíc nebyl nejlepší volbou, a to kvůli příliš sukovitému, vysokému a relativně malému průměru kmene. Nový návrh naopak myslí i na ochranu, která je zesílena zastřešením a vzdušným opláštěním. Návrh zvoničky v celém kontextu lépe vystihuje genius loci místa, protože zvonička je veřejně přístupná a viditelná z hlavní silnice i chodníku.
Vyzvánění je v křesťanském kontextu naprosto přijatelné a vnímá se jako hluboce lidský a duchovní projev úcty. Křesťanská tradice sice klade důraz na kostelní zvony, které svolávají celé společenství, ale soukromá pieta má v tradici také své pevné místo. Malá domácí nebo zahradní zvonička postavená na památku blízkého člověka funguje jako osobní sakrální prostor. Zvonění na ni při výročích, svátcích nebo ve chvílích tichého vzpomínání je vnímáno jako forma soukromé modlitby, pozdravení do věčnosti a způsob, jak se vyrovnat s bolestí ze ztráty.

Problematice se věnuji na úrovni odborné publicistiky i tvorby metodik pro vzělávání a pokud má nekdo zájem o realizaci soch, rád poskytnem konzultaci. Termín je třeba dohodnout telefonicky. V budoucím článku se budu věnovat podrobnostem osazení, tedy jak osadit sochu bezpečně u funkčňe a použiji i linky na realizace a případy které dopadli zle.
Chcete na své zahradě, nebo ve veřejném prostoru sochu, která splňuje estetická, funkční i bezpečnostní pravidla? Neváhejte se ozvat na telefon +421905 651 714.

Andrej Irša

*Odkaz na právní výklad k tomuto konkrétnímu typu zásahu najdete v judikatuře správních soudů a stanoviscích ČIŽP k pojmu „poškozování“:
ČIŽP: Právní výklad § 7 zákona o ochraně přírody a krajiny
(Poznámka: ČIŽP na svých stránkách v sekci výkladů k zákonu 114/1992 Sb. explicitně uvádí, že pod „poškozování“ spadají veškeré neodborné zásahy do kmene, které narušují integritu stromu, což zahrnuje i jeho úmyslné tvarování či odebírání hmoty za účelem umělecké tvorby, pokud je strom nadále součástí stanoviště.)
V českém právu tedy neexistuje „povolení na sochu ze živého, či odumřelého stromu“, protože zákon nezná výjimku pro umělecké zpracování stojícího dřeva. Pokud tedy vidíte sochu „na kořeni“, buď byla vytvořena na již mrtvém (suchém) stromě, který bylo nutné pokácet, nebo jde o nelegální zásah, který úřady kvalifikují jako poškozování dřeviny. Pokud je strom chápán jako dřevina rostoucí mimo les (např. v parcích, zahradách či alejích), vztahuje se na něj zákon č. 114/1992 Sb. Zákon zakazuje poškozování dřevin. Pokuty: Fyzické osobě lze za poškození dřeviny uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Právnickým a podnikajícím fyzickým osobám hrozí pokuta až do 1 000 000 Kč.