Ornament jako škola řezbáře: rámeček z lipového dřeva

Každý začátečník by měl začínat jednoduššími pracemi. Figury a busty nejsou na začátek nejlepší volbou: dřív než se začínající řezbář pustí do anatomie a proporcí, měl by získat jistotu v ovládání nástrojů, nacvičit si symetrickou vyváženost tvarů a hmot a vytříbit si schopnost dosáhnout žádaného výsledku.

Proč zrovna ornament

Pomineme-li úplné základy, kde se cvičí držení, postoj a přesnost jednotlivých řezů, měla by následovat etapa práce s definovanými tvary, které zlepšují technickou i pozorovací úroveň adepta řezbářství. Takovým typem práce je ornament.

Ornamenty mohou být geometrické, nebo organické. Geometrické jsou náročnější, protože vyžadují mimořádně vysokou úroveň čistých řezů ploch, prohlubní i linií. Paradoxně organický ornament „unese“ jisté nepřesnosti lépe: oko se nechytá jednoznačných detailů a přesných linií, ale vnímá takový ornament jako celek. I ornament má však své nároky, a právě proto posouvá zručnost mnohem efektivněji než cokoli jiného.

Materiál: proč lípa

Na snímcích, ale především ve videu je zachycen postup výroby poměrně malého rámečku z lipového dřeva. Lípa je pro takový typ práce nejvhodnější, protože má vhodnou míru tvrdosti a štípavosti a unese i opravdu jemný detail.

Elektrické nářadí patří do výbavy

Pro práci v tomto případě volíme i elektrické nářadí s příslušnými nástroji. Jejich výběr je dnes vynikající a ve výbavě řezbáře jsou už vlastně standardem. Videonávod ukazuje, jak opracovat základní tvary tak, aby na ně následná práce s dláty krásně navázala.

Stroje ruční řezbu nenahradí

Aby z předchozích řádků nevznikl mylný dojem: jako řezbář mám zkušenosti především s ruční řezbou. Než jsem se dopracoval ke strojům, byl to pořádný dril pod vedením mistrů svého řemesla a pro potřeby restaurátorské dílny. Tam se nedá nic ošidit, protože práce musí obstát vedle původní řezby, a to je nejpřísnější měřítko, jaké znám.

Konkrétně: v restaurátorské dílně jsem pracoval koncem devadesátých let a na začátku tisíciletí. Řezal jsem obrovské rámy barokních obrazů, i několik metrů velké, dále rámy benátských, klasicistních i secesních zrcadel a v počátcích velké množství podložek pod paroží. Šlo přitom o kvalitu i o množství zároveň: přesné repliky a dodělávky poškozených částí, a k tomu dílna musela mít permanentní výkon.

Práce byla rozdělená podle specializací. Já jsem především řezal, jiní zlatili. Z restaurátorů, kteří u toho byli, jmenujme Milana Flajžíka, Petera Greghvorka, Petera Hrica a Dušana Mocka.

Ruční práce zabírá většinu mé profesionální kariéry a ani s pokročilejší výbavou se bez ní neobejdu. Stroje a nové technologie posunou hrubování a ušetří čas, ale konečný výraz dává dláto. Právě proto to zdůrazňuji směrem k začátečníkům: ruční řezba není etapa, kterou člověk odbude, než si pořídí lepší nářadí.

Čistota práce: textilní rukavice

Všimněte si uchycení a používání textilní rukavice, která brání obchytání dřeva. Ruce se při práci potí a na pot se váže dílenský prach, grafit z tužky a spousta dalších nečistot, takže rozdělaná práce je pak špinavá. A řezbář by se měl naučit řezat nejen precizně, ale i čistě.

Videonávod

Těžiště tohoto návodu je ve videu. Fotografie jsou ilustrační a ukazují charakter práce a jednotlivé detaily; celý postup si projděte ve videozáznamu.

Nechcete video načítat zde? Otevřít přímo na YouTube.

Držení nástrojů a bezpečnost

Držení nástrojů a jejich použití je zřejmé z videa i ze snímků. Neřeže se přímo směrem od sebe, ale stranou, v linii mimo tělo. Řezat se dá i směrem dolů, například u reliéfu na stojanu, nebo i nahoru, ale vždy dbáme na to, aby ostří dláta nemířilo k žádné části těla. Před nástroj se při práci nekladou žádné jiné nástroje, a už vůbec ne třeba ruka, kterou bychom si chtěli předmět přidržet. Ruka před ostřím je tabu, protože by bylo jen otázkou času, kdy dláto vyskočí z dráhy řezu a skončí ve tkáni.

Pozor si dejte i na ostré hrany dřeva. Nezdá se to, ale o ostrou hranu dřeva se dá také pořezat.

Technika řezu dláty

Co se týče techniky řezu dláty, snažíme se řezat v čistých, jistých řezech bez vytrhávání (páčení) a snažíme se nesekat tak, aby práce obsahovala mnoho nejednoznačných záseků. Důležitý je jeden „hlavní“ zásek, který tvoří hranici mezi členitým tvarováním a kterému nekonkurují zbytečné, nepovedené či nejisté řezy, jimiž bývá práce začátečníka doslova poseta. Pokud se vám to podaří dodržet, práce bude působit vyspěleji a jistěji.

Neustále kontrolujeme symetrii a snažíme se, aby měly jednotlivé fragmenty stejnou tloušťku. Dbáme na to, aby práce nebyla příliš hrubá, ale zároveň aby netrpěla nedodržením potřebných tlouštěk. Právě toto vyvážení bývá častým problémem začátečníků: buď ubírají málo, nebo mnoho, případně jsou oba extrémy zastoupené v jedné jediné práci.

Proč se vyplatí vedení zkušenějším

Nejlepší je proto vedení zkušenějším řezbářem, protože sebekázeň je opravdu vzácná věc. Pravdou je, že začátečník si chyby může uvědomovat i sám, ale neumí ten stav efektivně řešit. Zkušenější zná řešení, přidává povzbuzení, a tak se postupně odstraňují nedostatky a drilem se tříbí projev.

Počítejte ale s tím, že všechno chce svůj čas a bez nepovedených kusů to nejde. Trpělivost je základním pravidlem pokroku: pokud přeskočíte základní pravidla „abecedy“, zaužíváte si do projevu zlozvyky, kterých se pak nesmírně těžko zbavuje, pokud vůbec.

Takový samorost si už obhajuje své postupy a neustále se k nim vrací, i když nejsou nejvhodnější. Proto se také říká, že zvyk je železná košile.

Platí to ale jen v případě, že zlozvyky skutečně zaužívané má. Kdo už řezal a nezaužíval si je, je naopak vhodným žákem pro další rozvoj: dobře poučený adept má za sebou kus cesty a dá se s ním rovnou pracovat dál. Ti, kdo se učí možná pomaleji, ale systematicky, nakonec dosáhnou mnohem lepších výsledků.

Andrej Irša