Moje tvorba na jubilejní Soše piešťanských parků 2026

Lázeňské město Piešťany se v těchto dnech proměnilo v jedinečnou galerii pod širým nebem. Jako sochaři, který se dlouhodobě věnuje tvorbě solitérních prvků do soukromých zahrad a veřejného prostoru, je mi obrovskou ctí, že mohu být součástí letošního jubilejního 40. ročníku výstavy Socha piešťanských parkov 2026.

Druhá nejstarší výstava soch v přírodě na Slovensku

Tato prestižní událost je druhou nejstarší výstavou soch v přírodě na Slovensku a její historie sahá až do roku 1967 (prvenství mají Vyšné Ružbachy, kde se sochy v travertinu tvoří od roku 1965).

Letošní ročník přinesl do veřejného prostoru díla od 63 slovenských a českých autorů různých generací. Výstava, která potrvá do 9. srpna, nabízí fascinující dialog mezi etablovanými umělci a nastupující generací — letos je její součástí i prezentace 22 studentů a absolventů Školy uměleckého průmyslu Josefa Vydry v Bratislavě. Zájem o umění má stále své příznivce: jen na vernisáži jich byla stovka. Kurátor Martin Valo navíc prozradil, že na příští rok (2027) se k výročí založení chystá ještě rozsáhlejší expozice.

Dílo „Vyrovnání“

Při tvorbě exteriérových soch pro mě vždy hraje klíčovou roli kontext místa a interakce díla s okolní architekturou či přírodou. O to víc mě těší, že moje socha s názvem „Vyrovnání“ se dostala na čestné místo a je osazena přímo u hlavního vstupu do galerie Fontána. Vítá tak každého návštěvníka a ukazuje, jak dokáže sochařský objekt doplnit prostor budovy. V samotném interiéru výstavní síně Fontána pak vystavuji další dvě komornější plastiky — „Spiralius“ a „Na hraně“.

Propojení mých děl s touto prestižní přehlídkou vnímám jako skvělou prezentaci autorskou i filozofie značky Vividium. Ukazuje se, že moderní postupy — jako je kombinování ušlechtilých tradičních materiálů s progresivními prvky — mají v současném umění důstojnou perspektivu.

Jak se osazuje exteriérová socha

Instalace monumentálních děl v exteriéru je vždy i technickou výzvou. Koho by zajímalo, jak se exteriérová socha osazuje, pro toho mám dobrou zprávu — budu se tomuto tématu v budoucnu věnovat podrobněji. Ale u téhle sochy něco prozradím.

Socha vzhledem k poměrně krátké době expozice není osazena v betonu (jak to u trvalejších instalací bývá), ale na kovových trnech přímo v hlíně. Aby byla socha stabilní, slouží k tomu jeden fígl: terén často obsahuje cihly, kamení, kořeny… Proto se přes připravenou papírovou šablonu předvrtá dlouhým vidiovým vrtákem několik děr do země, do kterých se aplikuje PU pěna, a pak se zasunou trny (které jsou vlepeny v soše) tak, aby socha byla několik centimetrů nad terénem. Pěna vyexpanduje, vyplní prostor mezi trnem a zeminou, přičemž v hloubce cca 50–60 cm je ukotvení pro danou výšku sochy dostačující.

Po skončení výstavy se socha vytáhne páčidlem na principu páky a otvory jsou tak malé, že se jim netřeba věnovat. PU pěna na trnech se odstraní mechanicky. Jednoduché, ale účinné.

Pokud by ochránce životního prostředí namítal, že v zemi může zůstat kousek pěny — ano, má pravdu. Jenomže PU pěna podléhá degradaci daleko rychleji než jiné plasty a množství je tak malé, že přírodu nepoškodí. Aspekt navrácení terénu do původního stavu je zde velice výrazný, protože terén není rozkopán ani jinak výrazněji zasažen.

Lidé, kteří takovou výstavu dělají

Když po osazení velké venkovní sochy chyběly pomocné ruce na roznášení dalších děl a podstavců v interiéru, propůjčil jsem své. Díky této situaci jsem se osobně seznámil s vynikajícím výtvarníkem Drahomírem Prihelem, který měl na starosti podrobnější výběr děl a jejich umístění. Sdílel se mnou nejen příběhy o svém otci a jejich umělecké rodině, která to za minulého režimu měla nesmírně těžké, ale přidal i cenné technologické know-how — například o tom, jak se dělá věrná napodobenina bronzu z cínového odlitku.

Další neocenitelnou radou do oboru přispěl kolega Miro Jakubčík. Ten pro letošní ročník vytvořil monumentální, téměř čtyřmetrový lidský strom s názvem „Spolupatřičnost“, který v parku symbolizuje sílu společného úsilí. Miro mi dal přímou recepturu a tipy, kde nakoupit specifické komponenty pro výrobu velkých exteriérových soch, což je pro mou další práci nesmírně inspirativní.

Během vernisáže a instalací jsem měl možnost strávit čas s přáteli a kolegy, které znám celé roky — například s Ivanem Patúcem nebo se členy Umělecké besedy slovenské Ladislavem Černým a Marošem „Gekonem“ Meškem. Navázal jsem také nová přátelství se Štefanem Širokým, Milanem Struhárikem, Štefanem Polákem a Evou Hermadyovou či Pavlem Simanem, se kterým jsem se setkal po čtvrtstoletí. Vzájemně jsme se pozvali na návštěvy — ne do obývacích pokojů, ale tam, kde to žije nejvíce: do našich ateliérů a dílen. I o tomhle jsou tyto akce.

Proč investovat do exteriérové sochy

Jak na slavnostním otevření výstavy připomněl viceprimátor Piešťan Ján Krupa, slavný český sochař Josef Václav Myslbek kdysi řekl, že „i kamenné sochy mají duši“. Ve Vividiu věříme, že to platí pro každý materiál, který projde rukama umělce — pokud tento výraz není jen prázdnou frází, kterou se dnes onálepkuje kde co. Tu duši přirozeně materiál nemá, ale propůjčuje ji dílu autor skrze svou myšlenku a vnímání pozorovatele.

Exteriérové sochy a zahradní plastiky při jejich uvážlivém výběru jednoduše nemusí být jen dekorací. Jsou to vizuální investiční objekty, které dotvářejí genius loci místa — dávají zahradě, parku či firemnímu areálu jedinečnou identitu a umělecký podtext. Pracují s proměnou času — na rozdíl od interiérového umění reaguje exteriérová socha na světlo, stíny, roční období i patinu počasí. A spojují prostor s emocí — vytvářejí dominantní bod, který přitahuje pozornost a vybízí k zastavení a přemýšlení.

Pokud uvažujete o tom, jak obohatit svou zahradu, terasu nebo firemní reprezentativní prostor o originální exteriérové dílo, Socha piešťanských parkov je ideálním místem pro načerpání inspirace. Rád vás přivítám i u nás v ateliéru, abychom společně probrali, jaké umělecké dílo by nejlépe vyrovnalo a doplnilo váš vlastní prostor.

Andrej Irša