Duchovní park v Kunovicích a další stopy na Moravě

Většina mé práce stojí na Slovensku, ale stopa na Moravě je dlouhá. Nejvýraznější je sousoší Ježíš Kristus a apoštolové v Kunovicích u Uherského Hradiště. Na tomto místě jsem shromáždil, co o něm uvádí samo město, a připojil přehled dalších realizací v Česku, o kterých v průběhu let psaly Slovácký deník, Česká televize, Český rozhlas, POLAR i Dobrý den s kurýrem a které uvádí také Ministerstvo kultury ČR a Moravské zemské muzeum.

Co uvádí město Kunovice

Nejpřesnějším zdrojem je oficiální web města. Na stránce Církev v Kunovicích¹ město popisuje historii farnosti a kostela sv. Petra a Pavla a k roku 2006 uvádí, že na své náklady upravilo okolí kostela a zbudovalo zde park, jehož dominantou je sousoší Ježíš Kristus a apoštolové, „řezbářské dílo slovenského řezbáře Andreje Irši z Kátova“. Sousoší je podle města výsledkem řezbářských sympozií, která se konají v rámci Mezinárodního dětského folklorního festivalu Kunovské léto; jeho organizátorem je občanské sdružení Kunovjan.

Město Duchovnímu parku věnovalo i vlastní tiskovinu. Skládačku Duchovní park u kostela sv. Petra a Pavla v Kunovicích vydalo město Kunovice v roce 2009 za podpory Nadace Děti–kultura–sport, texty napsal P. Jaroslav Polách, tehdejší kunovický farář, fotografie pořídil Radek Fryša.² Obě strany jsou ke stažení přímo na webu města:

• Duchovní park u kostela sv. Petra a Pavla v Kunovicích – skládačka, PDF 1
• Duchovní park u kostela sv. Petra a Pavla v Kunovicích – skládačka, PDF 2

Skládačka představuje každou ze třinácti soch zvlášť: portrétní fotografii, život apoštola, jeho tradiční atributy a místo, kde jeho sochu v parku najdete. Návštěvník se tak v sousoší vyzná i bez průvodce. Ježíš je znázorněn, jak láme chléb, Jana Evangelistu poznáte podle džbánu na víno v ruce, Filip stojí bez atributů ve skupině s Ježíšem, Petrem a Janem a Jidáš stojí nejdále od Krista, s měšcem peněz a v naznačeném odchodu pryč. Jakub Mladší tvoří trojici se Šimonem Horlivcem a Bartolomějem, Matouš, Tomáš a Ondřej stojí u hlavní silnice.²

Kunovské léto: sympozium a řezbářská škola

Sympozia při Kunovském létě jsem navštěvoval opakovaně a vedl jsem na nich i řezbářskou školu. Slovácký deník v červnu 2007 napsal, že jsem se vedení školy ujal potřetí, a připomněl i můj profesní původ: řezbářský kroužek v Myjavě pod vedením Ivana Tomeše od roku 1987, setkání s mistrem Františkem Gajdou ze Strážnice v roce 1993 a dlouholetou spolupráci s řezbářem Alojzem Machajem. Článek zároveň uvádí, že má díla stojí v parku před kunovickým kostelem sv. Petra a Pavla, v přírodním areálu v Kunovicích a na Modré.³

Ročník 2007 měl téma Děti a jejich svět a byl věnován Františku Gajdovi. Pozvání tehdy přijali Alojz Machaj, Rudolf Pikoš, Rudo Cserge a já. Každý dostal dvoumetrovou dubovou kládu a z ní vznikla díla pro dětská hřiště v Kunovicích a na Modré; moje se jmenovalo zkráceně Slimák s hranatou ulitou. Program pro účastníky školy byl rozdělen na dopolední teorii o dřevě a nástrojích a odpolední praxi pod vedením lektorů.⁴

Zvířecí sochy před Archeoskanzenem Modrá

V březnu 2008 zaplnily prostranství před Archeoskanzenem Modrá dřevěné sochy zvířat: kůň, koza, prase, orel nebo mládě bizona. Slovácký deník o nich přinesl zprávu i galerii sedmnácti fotografií.⁵ S Modrou mě spojuje i řada pozdějších prací, například monoxyly pro archeoskanzen; jejich přehled je na stránce Realizace a reference.

Na Modrou navazuje i práce pro velkomoravské expozice. V říjnu 2024 se v Archeoskanzenu Modrá otevřela Klenotnice Velké Moravy, jeden ze dvou výstupů přeshraničního projektu INTERREG V-A SK-CZ „Spoločné dedičstvo od Rímanov po klenoty Veľkej Moravy“, s pilotní výstavou Elity Velké Moravy. Autorem námětu, libreta a scénáře je doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., výstava je dílem Moravského zemského muzea ve spolupráci s obcí Modrá a dalšími odbornými institucemi. V tiráži výstavy, kterou zveřejnil web projektu Společné dědictví i Ministerstvo kultury ČR, jsem uveden mezi tvůrci zvětšených historických vyobrazení, tedy autory nových zobrazení ve smyslu autorského zákona.⁶

Mým dílem pro tuto výstavu je reliéf Sokolník, autorské ztvárnění motivu jezdce s dravým ptákem z velkomoravského stříbrného medailonu ve zvětšeném měřítku. Tutéž tiráž otiskl bulletin Moravského zemského muzea M revue 1/2024 a na stejné straně i fotografii reliéfu s popiskem, že Sokolník, „jeden z nejznámějších symbolů Velké Moravy, vítá návštěvníky v prostoru těsně před vstupem do Klenotnice“.⁷

Ministerstvo kultury ČR pak ve zprávě z 29. dubna 2025 o zahájení další sezóny uvádí u výstavy 885 – Když umíral Metoděj ve Velmožském paláci Archeoskanzenu Modrá, že „tvůrci modelů jsou Andrej Irša a Vítězslav Klofáč“. Výstava zachycuje poslední chvíle arcibiskupa Metoděje; mou prací jsou tváře figurín.⁸ O tom, jak tváře a ruce figurín vznikají, píšu na stránce Muzejní figuríny.

Pohyblivý betlém ze Bzence

Na podzim 2010 natáčela Česká televize ve školních dílnách Střední školy lesnické a rybářské v Bzenci-Přívozu, kde žáci pod mým vedením stavěli pohyblivý betlém. Osvětlený, ozvučený a ovládaný dotykovým displejem, z čtyřiadvaceti druhů dřeva včetně ebenu, olivy a subfosilního dubu starého dvacet tisíc let. ČT24 k reportáži zveřejnila i video rozhovor.⁹ O Vánocích téhož roku Český rozhlas informoval, že betlém byl na půlnoční mši posvěcen v kostele v Kátově.¹⁰ Záhorácko-slovácký betlém je tři metry vysoký a na konci roku 2014 byl hlavním exponátem výstavy betlémů v normandském městečku Allouville-Bellefosse.¹¹ Víc o pohyblivých betlémech pro obce najdete v článku Betlém, který ožije a v galerii Betlémy.

Havířovská lípa s novou tváří

V srpnu 2010 se na náměstí Republiky v Havířově konal druhý ročník řezbářského sympozia Havířovská lípa s novou tváří, tentokrát jako mezinárodní plenér tří Čechů, dvou Slováků a jednoho Poláka. Každý řezbář pracoval s lipovým kmenem, sochy s pohádkovými motivy byly určeny pro mateřské školy a park. Regionální televize POLAR zachytila zahájení i moji práci na mořské panně.¹²

Fašančár ve Strání

Pro obec Strání jsem vytvořil dřevěnou sochu fašankového gazdy, fašančára v životní velikosti, která má dotvořit parčík u historického stavení Štrbákovec, zázemí místních folklorních souborů. Slovácký deník v lednu 2011 popsal, že socha vznikala podle fotografií místních folkloristů a že jsem konzultoval správnost kroje včetně haleny, nohavic, krpců i masopustního rožně s výslužkou. Ve Strání šlo o první dřevěnou sochu v obci. Deník v témže článku znovu připomněl i sochy v Kunovicích a na Modré.¹³

Svatá rodina před Slováckou tržnicí

V adventu 2015 jsem před Slováckou tržnicí v Uherském Hradišti vyřezával Svatou rodinu přímo před očima návštěvníků. V rozhovoru pro Dobrý den s kurýrem jsem mluvil o regionální tradici betlémů, o škole Františka Gajdy i o dalších realizacích na Moravě: kromě Kunovic a Modré ve Strání, Polešovicích, valašském Pluskovci a v několika lázeňských městech.¹¹

Přehled

Slovácký deník vede k mé práci samostatnou tematickou stránku Umělecký řezbář Andrej Irša. Další publikace, ocenění a doklady jsou shrnuty na stránce Odborné zázemí.

Andrej Irša